Něco málo o historii T3 (Typ 2) Bus, zejména o verzi SYNCRO:

Úvod:

Historie vozů VW Transporter T3 (třetí generace) sahá do roku 1979, kdy byl prvně přestaven veřejnosti. Ve svém vývoji pokračoval až do přelomu let 1992/1993, kdy ho nahradil vůz zcela jiné koncepce, s pohonem přední nápravy a motorem vpředu – T4.

Tento vůz navazoval na své legendární předchůdce T1 a T2, a prakticky uzavřel legendu vozů s motorem vzadu. Za dobu své existence se vyráběl v mnoha variantách (valník, dodávka, obytné apod.), dokonce s pohonem 4 x 4, tzv. SYNCRO. Je známý také jako Vanagon v USA nebo v Irsku jako T25. 2WD se označují verze s pohonem zadní nápravy a 4WD s pohonem obou náprav.

Celkový přehled o historii Transporter vozů je například zde.

Jak to vlastně bylo?

SYNCRO, které nás převážně zajímá,  měli na svědomí dva němečtí VW inženýři, pan Gustav Meyer (odešel do důchodu v r. 1990) a Henning Duckstein. Díky jejich vztahu k cestování do vzdálených regionů v Evropě a v Africe, kde nebyly dostatečně vyvinuté pozemní komunikace, byly učiněny první kroky k tomu, aby mohl vzniknout tento fenomén - SYNCRO. Auto, které bude 4x4 při zachování všech výhod vozů transporter. Tento vůz se měl stát pomocníkem při každodenním zaměstnání nebo při poznávání vzdálených méně dostupných krajin. Ve spojení s firmou Westfalia později vznikl vůz unikátní koncepce.

V prvopočátcích vrcholný management VW nebyl příliš těmto vizím nakloněn. Koncem 70 let bylo postaveno cca 7 kusů automobilů s pohonem 4x4 s nízkým rozpočtem na vývoj. Jako motor byl použit standardní vzduchem chlazený karburátorový 70 HP 2,0 l boxer. Ačkoliv byly tyto automobily v terénu obdivovány a reakce veřejnosti byly velmi pozitivní, VW upustilo od sériové výroby. Ještě, že se výroby ujal Stey-Daimler-Puch v Rakousku a od r. 1984 zahájil výrobu tzv. SYNCRA, jak ho známe.

Vyráběny byly různé druhy SYNCER s uzávěrkami i bez ve variantách 14“ a 16“ (označení podle průměru kol). Tyto stránky se soustřeďují právě na onu 16“ verzi, kterých bylo vyrobeno jen 2.138 ks a které byly konstruovány jako „hard off road“. Všech T3 syncer bylo vyrobeno 43.468 ks. V kategorii přepravních dodávkových aut to byly „Pritschenwagen/Pick-Up“ jednokabina, typ (245) – 1.787ks, „Doppelkabine/Pick-Up „Dvojkabina, typ (247) - 6.849 ks, „Kastenwagen/Van“, typ (251)- 5.848 ks, „Kombi/Autobus“, typ (253) - 14.650 ks. V kategorii osobních „Caravelle/bus“, typ (255) - 14.334 ks. Co se týká exportních čísel, v Německu zůstalo jen 3,5% vozů. Export do ostatních zemí byl následující - Finsko 20,60%, Norsko 16%, Švícarsko 10,7% a Rakousko 9,7%.

16“ Syncro - tyto vozy vzhledem ke své konstrukci byly na tehdejší dobu dosti drahé. Koupilo si je jen pár zákazníků. Dalším faktem byla pravděpodobně skutečnost, že pro vojenské zakázky byly preferovány vozy s atmosférickými nepřeplňovanými dieselovými motory (spolehlivost-TD měl větší sklony k poruše). Ve vyráběných vozech byly kromě benzínových k dispozici právě pouze turbo-dieselové motory 1,6 l 51 kW 70PS, které neposkytovaly dostatečný výkon úměrný vojenským potřebám. Poměrně málo vozů bylo pak dodáno do komunit záchranné služby a složek zvláštního určení. Požadavky byly zejména z oblastí těžby, krajinného zahradnictví, údržby dálkových plynovodů, telekomunikačních a elektrických vedení. Jedna skupina zákazníků byla ale téměř opomenuta - soukromé expedice a milovníci kempování. Na ty bylo pamatováno jen u 14“ verzí. Pokud najdete 16“ obytné SYNCRO, pravděpodobně se bude jednat o dostavbu.

Pokud Vás zajímají ceny vozů, stáhněte si ceník vozů zde. Základní cena 14" syncra se pohybovala kolem 40 tis. DM. 16" SYNCRO bylo cca o 6700 DM dražší. Samozřejmě mimo to bylo za příplatek zvláštní vybavení a speciální verze v úpravě Westfalia.

Proč byly takové ceny? V samém začátku výrobního procesu byl organizován poměrně komplikovaný způsob výroby  - kompletní smontované a připravené karoserie přišly nákladním vlakem z Hannoveru do Steyr-Puch, kde byly instalovány 4WD pohonné komponenty. Pak napůl hotová vozidla byla transportována zpět do Hannoveru, kde byla dokončena vnitřní zařízení a výbava. Pokud se jednalo o Camping verze, transport následoval dále do Westfalie ve Wiedenbrücku. V průběhu výroby byl pak postup změněn. Steyr-Puch byl odpovědný za celý proces montáže, s výjimkou Camping verzí. Údaje o počtu takto vyrobených kusů jsou bohužel nedostupné.

Na identifikaci podle výrobních čísel se podívejte zde.

VW inženýři v průběhu 12-ti leté výroby T3 snažili auta přizpůsobovat  potřebám stále se měnícího trhu, což stálo nemalé výrobní náklady.

Od konce r. 1980 se na VW marketingovém oddělení připravovali na příchod Transportera T4 s motorem v předu a přední hnanou nápravou. Příchod tohoto nástupce byl plánován v pozdním létě r. 1990. Díky velkým organizacím jako např. Bundespost, které stále trvaly na koupi T3 až do roku 1992, VW byl nucen přesunout T3 2WD montážní závod kompletně z Hannoveru do Grazu, kde byly tyto vozy vyráběny souběžně s variantou SYNCRO 4WD. Zatím se závod v Hannoveru přestavoval na výrobu nového Transporteru T4. Hlavním důvodem, proč se začaly rozvíjet T4, byly výrobní náklady. Kromě drahých výrobních postupů byly drahé zadní boxer-motory, které nebyly tehdy použity v žádném jiném modelu.

Výrobní náklady a koncepce vozu vycházející z poloviny r. 1970 byly příčinou, že se VW a Steyr-Puch rozhodli ukončit v druhé polovině roku 1992 výrobu T3. Zisky na prodeji T3 a T4 byly diametrálně odlišné.

Výroba T3 mimo Evropu:

V letech 1990 do roku 2002 a nezávisle na Evropě se vozy 2WD vyráběly také v Jižní Africe. Dokonce se zde později montovaly i s motorem 5-válec Audi, který výrazně pomohl výkonu. Výjimkou nebyly ani instalace výkonějších motorů Volkswagen, Subaru a dokonce i Porsche. Toto řešení bylo využito v i Evropě při různých přestavbách. Masivní import vozů T3 se však z tohoto kontinentu do Evropy nikdy nedostal.

Jak poznáte SYNCRO 16“?

SYNCRO 16 " verze se liší od 14" v mnoha detailech.  Musíme začít s karoserií. Vzhledem k tomu, že T3 bus nemá žádný samostatný podvozkový rám, muselo být provedeno na některých částech zesílení karoserie. To znamená silnější nebo pevnější materiál, otřesům odolné spoje a způsob uchycení přední nápravy. Převodový stupeň se může lišit od 14 " v závislosti na verzi motoru v kombinaci s výbavou a účelem, pro kterou bylo auto vyrobeno. Zadní uzávěrka diferenciálu byla u 16“ SYNCRA obsažena v základní výbavě. V některých zemích byla v základní výbavě dokonce i přední uzávěrka diferenciálu. Přední odpružení bylo u pozdějších modelů změněno ze svařených částí na více tuhé a korozi-odolné jednodílné ocelové části a výkovky (týká si i 14"). Zadní náprava má větší průměr příruby (108 namísto 100 mm) a tomu odpovídá i jiný rozměr homokinetického kloubu a poloos. Verze 16“ má použité brzdy od VW LT 3,5 t -klasické bubny na zadní nápravě a průměr kotouče 280 mm vpředu. Rozměry pneumatik byly z výroby 195 R16 a doplňkové 205 R16. Byl také upraven rozvor o cca 20 mm. Tomu byly upraveny i otvory karoserie (lemy blatníků) s typickými černými plastovými lemy z polyuretanu.

Co je charakteristické pro různé modely?

Vzduchem chlazená auta byla vyráběna v létech 1980-do poloviny roku 1983. Poznáte je, že nemají přední chladič a tedy i spodní mřížku. Od r. 1986 byla provedena revize, která  do vozů v základní výbavě implemenovala více luxusní interiér, více textilních částí, klimatizaci, silnější motor s více moderním systémem řízení. Mezi nejvýznamnější změny v exteriéru patřily obdélníkové světlomety. Dále to byla hliníková kola a např. plastové nárazníky.

Jaké se montovaly motory?

Co se týká benzinových motorů byly všechny v „boxer“ provedení, tj. s horizontálně postavenými písty. Vzduchem chlazené 1,6 l (1584cc) (60bhp) (Série # CT); 2,0 l (1970cc) (67bhp) (Série # CU nebo CV). Vodou chlazené 1,9 l (1913cc) (83bhp) (Série # DH) (Digital Jet-TRONIC ); karburátorové 1,9 l (1913cc) (59bhp) (Série # DF) 8.6:1 kompresní poměr; 1,9 l (1913cc) (76bhp) (Série # GŘ) 8.6:1 kompresní poměr; 1,9 l (1913cc) (55bhp) (Série # EY) 7.5:1 kompresní poměr; 1,9 l (1913cc) (89bhp) (Série # GW) 8.6:1 kompresní poměr, Bosch Digijet elektronické vstřikování paliva; 2,1 l (2100cc) (95bhp) (Série # MV) "Digifant I"; 2,1 l (2100cc) (90bhp) (Série # SS) 9:1 kompresní poměr a 2,1 l (2100cc) (112bhp) (Série # DJ) 10:1 kompresní poměr, Digijet vstřik. Dieselové motory byly v konfiguracích 1,6 l (1588cc) (48bhp) atmosferický, 1,6 l (1588cc) (70bhp) s turbodmychadlem a 1,7 l (1700cc) (54bhp) atmosferický.

Tabulkový přehled zde. Ke stažení (převzaté) zde.

A co převodovky?

Byl to jeden z mála dodávkových vozidel v historii, do kterých byly montovány automatické převodovky. Bohužel byly dosti poruchové. Manuální převodovky byly nejčastěji 4 rychlostní. Později i 5 ti rychlostní a v provedení SYNCRO i redukované, tzv „G“ + 4 rychlosti. Ke stažení (převzaté) zde.
 

Související videa, které si rozhodně nenechte ujít!!!

- Nejprve se podívejte na vyráběné varianty vč. jejich výbavy zde.
- Potom se podívejte se na fascinující záběry z prostředí výroby T3 v Hannoveru zde.
 ______________________________________________________________________

 

 Pokud jste na stránce našli chybu nebo nepřesnosti, prosím napište mi. Díky.

 


 

bus T3 a T2 - malovaná keramika